Kostel sv. Jakuba v České Třebové
Text článku převzat ze stránek Městského muzea Česká Třebová, foto Michal Horák.
Dříve, než byl v České Třebové postaven současný kostel sv. Jakuba Většího, stálo zde několik starších kostelních staveb. Z výkladu listiny z roku 1335 vyplývá, že v České Třebové kromě kaple sv. Kateřiny existoval ještě kostel zasvěcený blahoslavené Panně a sv. Mikuláši. Existenci kostela sv. Mikuláše pak dokládá i zápis v městské knize z roku 1414. O této stavbě se předpokládá, že stála na levém břehu řeky Třebovky, o jejím vzhledu však nemáme žádné doklady.
Další zpráva o kostele v České Třebové vznikla až v souvislosti s hrozným požárem, který město postihl v roce 1636. Ve čtvrtek 30. října přijel do města hejtman lanškrounského a lanšperského panství. Hejtmanův čeledín svou neopatrností zapálil v noci maštal. Oheň se záhy rozšířil po celém městě a za oběť mu kromě 57 domů padl i dřevěný kostel s věží se dvěma zvony a velká věž (zvonice), dále pak radnice s věží, hodinami a cimbálem, pivovar, masné krámy, mlýn pod branou, fara, škola a špitál. Město bylo touto ničivou událostí těžce poznamenáno, přesto obyvatelé v čele s tehdejším farářem začali usilovat o stavbu nového kostela. Práce na výstavbě a vybavení kostela byly skončeny roku 1640.
Nově postavený kostel byl již zděný, s klenutým presbytářem, zatímco loď kostela měla strop dřevěný. Kolem kostela se rozkládal zdí obehnaný hřbitov.
6. srpna 1745 zachvátil město další ničivý požár. Do rána lehlo téměř celé město popelem. Uchráněno zůstalo jen 6 domů, fara a právě kostel. Tohoto požáru sice zůstal kostel ušetřen, ale už v roce 1793 se mu nevyhnulo další neštěstí.
28. června 1793 za hrozné bouřky uhodil blesk do věže farního kostela. Věž se okamžitě vzňala a vzápětí i celý kostel. Přes veškeré nebezpečí se lidé snažili zachránit z hořícího kostela alespoň to nejcennější, zejména oltáře a také teprve v roce 1790 zakoupené a instalované varhany. Od hořícího kostela hrozilo celému městu postavenému ze dřeva velké nebezpečí. Naštěstí nebyl požárem zasažen žádný dům, což měšťané považovali za zázrak boží, kostel však vyhořel až do základů. Pro bohoslužby pak byla určena provizorní dřevěná kaple na náměstí, s jejíž stavbou začali tesaři několik dní po požáru.
Krátce po požáru podali zástupci města žádost o stavbu nového kostela, kterou adresovali držiteli panství – knížeti Aloisovi z Lichtensteina. Kníže stavbu nového kostela nejen povolil, ale i finančně zaštítil. Vypracováním plánů nového kostela pověřil svého dvorního architekta Josefa Hardtmutha.
Slavnost položení základního kamene nového kostela se konala v létě 1794. Základní kámen byl upraven do podoby kvádru, do něhož byla vložena truhlička z dubového dřeva s pamětním spisem objasňujícím okolnosti zničení starého kostela a počátek stavby nového. Při slavnosti významní pánové přistupovali k základnímu kameni a každý na něj třikrát poklepal kladivem, osm synků významných přítomných pánů dostalo na kameni na památku vyplaceno několik drobných. Ostatním školákům byla rozdána putýnka třešní. Po vykonaných ceremoniích se všichni významní hosté odebrali do prozatímní dřevěné kaple postavené na náměstí k bohoslužbě, po skončení obřadu se konala na radnici hostina. Kámen byl zazděn do zdi po levé straně od hlavních dveří.
V roce 1797 kníže Alois z Lichtensteina pojížděl své statky a přijel si prohlédnout i rozestavěný kostel v České Třebové. Přijel 21. července 1797 nejprve do Lanškrouna. Téhož dne dostali představitelé České Třebové zprávu, že kníže druhý den navštíví parnický dvůr a odtud pak pojede do České Třebové na prohlídku rozestavěného kostela. V České Třebové se okamžitě začaly dělat přípravy na slavnostní uvítání vzácného hosta. Od časného rána pak knížete očekávalo 46 významných představitelů města na koních. Po osmé hodině konečně zahlédli knížete přijíždějícího na koni spolu se svými dvořany. Zástupci města provolali knížeti třikrát vivat, poté sesedli z koní a překvapeně si prohlíželi knížete, jehož vzhled jim více připomínal „sprostého řemeslníka“ než mocnáře. Po uvítání a projevu všichni odjeli do parnického dvora, kde si kníže prohlédl hospodářské budovy. Následovala cesta kočárem na náměstí, kde již čekal zástup lidí. Kníže si vyslechl projev, u školy (čp. 11) vystoupil z kočáru a pěšky došel ke kostelu, o němž prohlásil, že je malý pro takové množství věřících lidí. Prohlédl si celou stavbu a dokonce k údivu všech přítomných vystoupil až na nejvyšší lešení. Po prohlídce kostela pokračoval v cestě do dvora v Dlouhé Třebové.
Asi v roce 1798 byla dokončena hrubá stavba kostela a do roku 1801 pokračovaly práce v interiéru. V roce 1801 byla stavba kostela zakončena umístěním pamětní desky na průčelí kostela. Deska nesla text, který si napsal sám patron kostela kníže Alois z Lichtensteina a který si můžeme přečíst i dnes:
ALOYSIUS DUX PRINCEPS GUBERNATOR A LIECHTENSTEIN TEMPLUM HOC POSUIT DEO, IN QUO VIVIMUS MOVEMUR ET SUMUS. A. 1801.
V roce 1801 byla tedy stavba kostela dokončena, otázkou však zůstává, proč dokončená stavba nebyla vysvěcena. Z pamětní knihy se po dlouhé odmlce dozvídáme, že 6. června 1815 navštívil naše město královéhradecký biskup, aby zde udělil svátost biřmování a zároveň vyhověl žádosti o řádné vysvěcení kostela.
Dalším významným mezníkem v dějinách našeho kostela se stal 28. srpen 1884, kdy byl kostel postižen posledním požárem. Požár zavinili neopatrní klempíři, kteří pod střechou pracovali s ohněm a v poledne odešli na oběd, aniž by udělali bezpečnostní opatření. Pravděpodobně od vypadlého uhlíku se vzňala vrstva prachu v podstřeší kostela. O půl jedné odpoledne vyšlehl plamen nejprve z malé sanktusové věžičky. Oheň se velkou rychlostí rozšířil a v krátké době zachvátil celou střechu kostela. Na místo požáru se dostavil místní hasičský sbor, záhy přijely i posádky z nádraží a parnické továrny, pomáhali i hasiči z Ústí nad Orlicí a později přijeli i z Třebovice a Opatova. Věž a střechu kostela již nebylo možné zachránit, proto se snažili ochránit okolní budovy. Hrozbou pro okolní stavby byly totiž hořící šindele ze střechy kostela, které létaly na střechy okolních domů, proto se hasiči museli potýkat s desítkami vznikajících požárů. Teprve v šest hodin večer opustili spáleniště a ponechali na místě noční hlídku.
Za oběť požáru padla kostelní střecha s velkou věží a sanktusníkem, věžní hodiny a zvony. Sakristie ani interiér kostela neutrpěly žádnou větší škodu, pouze byly promáčeny použitou vodou. Velkou škodu neutrpěl ani žádný z okolních domů.
Záhy po požáru začaly práce na opravě kostela. Dokončení oprav završilo vyzdvižení nové báně a kříže na věž v listopadu 1885. Brzy po dokončení vnějších oprav byla uspořádána sbírka na nové vnitřní vybavení. Po všech opravách kostela vně i uvnitř byl tento znovu vysvěcen 23. září 1888.
Poslední zásadní změnu prodělal kostel sv. Jakuba v roce 1913. Nově vystavěná věž (po požáru roku 1884) se podle názoru představitelů České Třebové nehodila k samotné stavbě. Bylo tedy rozhodnuto opravit ji tak, aby byla v souladu s původními Hardtmuthovými plány. Bylo také rozhodnuto, že je třeba střechu doplnit sanktusovou věžičkou, která tam chyběla od posledního požáru. Nakonec celá rekonstrukce dopadla zcela jinak. Novostavba věže byla totiž vyšší, než byla původní Hardtmuthova, a sešlo i ze záměru obnovit sanktusník. V červenci 1914 byly zahájeny práce v interiéru a ani vypuknutí války nezabránilo tomu, aby byly veškeré práce ukončeny na podzim téhož roku.
