Česká mládež v polštině a historie vzniku písně Tichá noc
Mílí přátelé v tento vánoční čas se chceme s vámi podělit o radostnou hudební produkci české mládeže v polštině a také historie vzniku písně Tichá noc.
Příběh Tiché noci
… jak Bůh působí v dnešním světě…
Během Adventu jsme mnozí z nás poslouchali (možná i zpívali) krásné adventní písně, někteří nedočkavci také koledy, ale pro koledy je určen až vánoční čas. A to už z plných plic. Jedna z těchto písní má vskutku originální skutečný příběh.
Ten skutečný příběh kolem nejslavnější koledy a lidí kolem ní, je moc podobný skutečnému příběhu narození Spasitele Ježíše Krista v chudých jesličkách, a to ve smyslu té největší chudoby a skromnosti…
Je to také příběh, jak Bůh odměňuje i slávou, někdy už na tomto světě, ale Boží perspektivou. Lidé samotní se častokrát na své pouti po zemi té největší a opravdu nejryzejší „slávy“ ještě ZDE a tady na zemi, nedožijí.
Příběh Tiché noci trochu odkrývá jedno z Božích tajemství Blahoslavenství, kde je ukryta hodnota skutečného štěstí, radosti i slávy … jedině a pouze v Bohu. Mimo Něj to prostě nedává smysl.
I v českém prostředí máme podobný a zároveň jiný příběh. Česká mše vánoční od Jana Jakuba Ryby. Nejen v České Třebové si už ani nedovedeme představit adventní a pak vánoční čas bez tohoto díla. Vznik České mše vánoční, dramatický život autora J. J. Ryby, je v mnohem podobný, ale také jiný, k příběhu Tiché noci…
Vraťme se k Tiché noci. Na společenství Chlapů už na začátku roku 2024 přinesl Petr Sýkora na faru k promítnutí film o vzniku písně Tichá noc. Bylo to zajímavé filmové zpracování a mne to motivovalo vytáhnout z veřejných zdrojů informace k tématu.
Až budete koledu o letošních Vánocích zpívat či poslouchat, mějte na paměti, že …
Píseň Tichá noc poprvé uvedl učitel a varhaník Franz Xaver Gruber (hudba) a katolický kněz a básník Joseph Mohr (text) na Štědrý večer 1818 v kostele svatého Mikuláše v rakouském městě Oberndorf (severně od Salzburgu, podhůří Alp).
Text písně ale napsal Joseph Mohr už o dva roky dříve, roku 1816 ve farnosti Mariapfarr (leží zcela jinde, centrální Rakousko, uprostřed v Alpách).
Melodii k básni zkomponoval F. X. Gruber až krátce před Vánocemi právě roku 1818.
Poprvé byla píseň provedena jen v doprovodu kytary (varhany byly v havarijním stavu).
Píseň je přeložena a zpívána v cca 300 jazycích a nářečích, v jednotném kancionálu je uvedena pod číslem 224.
Píseň byla zařazena do kulturního dědictví UNESCO (roku 2011).
Skladba byla prohlášena za Světovou píseň Míru.
Poté, co byla píseň roku 1818 uvedena, nastalo kolem ní nějakou dobu ticho. Je možné, že ji F. X. Gruber příležitostně zahrál, nebo Joseph Mohr ji možná zazpíval jinde, poté co se od roku 1819 přestěhoval, ale píseň poté už více lidi příliš „nezaujala“ natolik, aby se stala slavnou.
Roku 1821 opravoval v kostele v Oberndorfu varhany známý varhaník z oblasti Zillertal, Carl Mauracher. Ten objevil noty s touto písní, a zaujalo ho to natolik, že si píseň odnesl domů a předal tamnímu varhaníkovi. Postupně začaly píseň zpívat v německy známé rodiny, které se zabývaly hudební činností. Píseň se jim líbila, „chytla se“ a takto ji pomalu začaly šířit ve svém kraji a dále. Byla mezi nimi i rodina Rainerova a rodina Strasserova. Ta měla dílnu na výrobu rukavic. Při prodeji rukavic v kraji rodina na trzích zpívala tyrolské písně, a zařadila i tuto. Postupně se píseň i díky těmto rodinám začala šířit dále po Rakousku a Německu.
První větší mediální pozornost byla zaznamenána v Lipsku, kde místní deník Leipziger Tagesblatt otiskl příspěvek o vystoupení sourozenců Strasserových a v jejich podání zazpívaných tyrolských písních, a také písni Tichá noc (Stille Nacht), jakožto prý nádherná píseň.
Pak se už píseň začíná šířit „lavinovitě“, roku 1838 je uvedena v oficiálním lipském zpěvníku.
Píseň přijímají nejen katolíci, ale i protestanti, a to ve velkém. Důvodem bylo, že Joseph Mohr, ač katolík ovlivněn „mariánským kultem“, píseň pojal „kristologicky“. Totiž hlavní postavou je Kristus a Jeho vykupitelské poslání. Píseň se stala přirozenou součástí jak katolického, tak protestantského prostředí.
Od roku 1839 zase rodina Rainerových začala píseň zpívat při svém čtyřletém turné po USA. Nejdřív to bylo v Trinity Church v New Yorku na Wall Street na Manhattanu. Postupně se tam píseň dostala do zpěvníků různých církví, baptistů, metodistů.
Píseň se zároveň šířila díky dalším pěveckým sborům i v samotném okolí „domovského“ Solnohradska, v Salzburku a okolí. Takto se pak dostala i do Čech a na Moravu, a dále.
V té době nikdo ani netušil, kdo je skutečným autorem písně, považovala se za zlidovělou.
- X. Gruber ani Joseph Mohr se za svého života vůbec žádné „slávy“ s touto písní nedožili.
Takový věhlas, jaký později píseň měla a má, si za svého života Mohr ani Gruber vůbec nedovedli představit, a vůbec nic z toho nezažili.
Až roku 1854 (a prosím níže si všimněte data úmrtí každého z obou autorů), se začala dvorní královská pruská kapela zajímat o autorství k této písni. Zaslali sborovému inspekčnímu benediktinského kláštera sv. Petra v Salzburgu P. Ambrožovi Prennsteinerovi dopis o objasnění autorství. Existovala domněnka, že by autorem mohl být bratr známého skladatele Josepha Haydna, Johann Michael Haydn.
Co je zajímavé, právě v tuto chvíli byl členem pěveckého sboru syn autora písně F. X. Grubera, Felix Gruber. Felix o tomto řekl doma svému otci. Otec, F. X. Gruber napsal objasňující dopis o vzniku této písně. Psal tam:
„Bylo to 24. prosince roku 1818, když výpomocný duchovní Joseph Mohr v nově založené farnosti sv. Mikuláše v Oberndorfu předal tamnímu zástupci varhaníka Franzi Xaveru Gruberovi, který byl toho času také učitelem v Arnsdorfu, báseň s prosbou o napsání příhodné melodie pro dva hlasy, sbor a kytaru. Posledně jmenovaný předal ještě téhož večera hudebně nadanému duchovnímu dle jeho přání kompozici, která téže svaté noci za všeobecného aplausu byla zazpívána.
V jiných textech od F. X. Grubera se dozvíme, že sbor zpíval té noci refrén, Gruber bas a Mohr tenor za doprovodu své kytary.
Gruber o sobě píše ve třetí osobě, byl to skromný a pokorný člověk. Toto svědectví lze považovat za věrohodné. V té době byl totiž Joseph Mohr už šest let po smrti, a tak si F. X. Gruber mohl celé autorství přivlastnit, ale neudělal to. Naopak v dopise vyzní úcta k Josephu Mohrovi.
Píseň vznikla v době, kdy duše lidí byly souženy vlivem napoleonských válek a uspořádáním poměru po jejich ukončení…
O Vánocích 1914 píseň zněla ze zákopů vojáků na obou liniích znepřátelených stran. Zcela nesmiřitelní protivníci si začali v různých jazycích píseň notovat a zpívat a modlit se.
V roce 1941 píseň „Silent Night“ v zahradách Bílého domu si zanotovali Franklin D. Roosvelt a Winston Churchill.
F.X. Gruber (1787 – 1863)
Narodil se jako páté ze šesti dětí v osadě severně od Salzburgu. Byla to tkalcovská rodina, doma pracovali rodiče i všechny děti. Talentu pro hudbu si u hocha všiml místní učitel a začal ho učit na varhany. Otec ale trval na tom, že do osmnácti let musí syn pracovat jako tkadlec. Podle jiné informace učitel onemocněl a už ve dvanácti na varhany začal hrát namísto něj právě F. X. Gruber, a otec byl na to prý hrdý. V každém případě díky velké zásluze prozíravého učitele se dostalo díky němu hochovi zprostředkování ke studiu na varhany i k učitelským zkouškám. Učitelské zkoušky vykonal roku 1806 a práci dostal právě v oblasti Oberndorfu, ve vesnici Arnsdorf, jelikož zemřel jeho předchůdce, učitel a varhaník. Dvacetiletý mladík si vzal ženu o třináct let starší, vdovu po svém předchůdci. Spolu s ní dvě děti. V Arnsdorfu působil dvacet let jako učitel, varhaník, kostelník. Školním inspektorem byl hodnocen jako nejlepší učitel v kraji. V Oberndorfu působil jako pomocný varhaník. Napsal více hudebních děl, převážně s církevní tématikou. Žádné však nedosáhlo takové slávy, jako Tichá noc. Během svého života ale žádný úspěch neměl. Roku 1820 se slavilo 200 let od posvěcení mariánského poutního kostela v Arnsdorfu. Přišlo přes 20 tisíc poutníků, také biskupové a opati. Při mši zazněla Gruberova mše, kterou zkomponoval. Tím se z vesnického varhaníka stal trochu známější „místní skladatel“…
První jeho manželka později zemřela, chvíli žil s dětmi sám a pak si vzal svou bývalou žačku, o dvacet let mladší, s ní měl spoustu dalších dětí, prý deset. Z celkem dvanácti děti ale přežily do dospělosti jen čtyři.
I tato druhá mladá žena zemřela, pak se Gruber oženil potřetí, vzal si opět starší ženu a vdovu.
Roku 1829 odešel Gruber na další učitelské místo do Berndorfu. Jako učitel měl 130 dětí a působil zde i jako varhaník. Po několika letech pak získal místo varhaníka a dirigenta chóru ve městě Hallein, kousek jižně od Salzburgu. Tam působil až do své smrti roku 1863. Pohřben byl před kostelem, kde hrával jako varhaník, a zároveň blízko domu
, kde bydlel.
Kromě talentu k hudbě měl i talent ke kreslení. Zachovalo se několik jeho obrazů, jsou umístěny v muzeu v Hallein. Ačkoli napsal přes 90 hudebních děl, věhlas po jeho smrti získala až píseň Stille Nacht.
Joseph Mohr (1792 – 1848)
Narodil se v Salzburgu v ulici Steingasse. 9 ve velmi chudých poměrech. Byl jako druhé nemanželské dítě. Matka pracovala jako pletařka svetrů, a ty prodávala. V domě žil s matkou a ještě jedním vlastním a jedním nevlastním sourozencem. Po Josephovi se narodily ještě další dvě děti, každé měla matka s jiným mužem.
Nejednalo se ale o nějakou nemravnou či lehkovážnou ženu. Šlo o důsledek bídy způsobené napoleonskými válkami. Pouze 30% tamní populace žilo v řádně uzavřeném manželském svazku. Z důvodu bídy byl vydán úřední zákaz uzavírat nové sňatky bez speciálního povolení. Úředníci vycházeli z úvahy, že zcela chudý člověk nemůže založit rodinu a vychovávat děti. To způsobilo, že lidé se neženili a nevdávali, ale měli nemanželské děti. Takže jeho matka Anna Schoiberová při oznámení narození jejího čtvrtého syna, uvedla do protokolu „Toto je můj čtvrtý prohřešek“…
Mohr dostal jméno Joseph po svém otci, zběhlém vojákovi, kterého však nikdy nepoznal. Při křtu mu byl kmotrem salzburský popravčí, který si tak vylepšoval svou nelehkou společenskou reputaci.
Jako chudé dítě neměl šanci studovat. Všiml si ho ale dómský vikář Johann Nepomuk Hiernie. Tak mohl jako sedmiletý udělat zkoušky v základní předpřípravné třídě pro studium na akademickém gymnáziu. Žák se ukázal snad jako nejlepší. Všiml si toho Hernie, a financoval celé jeho studium. Recipročně musel mladý Mohr hrát na housle a zpívat ve sborech univerzitního kostela a v chrámu benediktinského kláštera v Salzburgu. Na jedné straně byl nadaný a premiant, na druhé straně nerozvážný a rozpustilý v očích autorit. Po skončení gymnázia se rozhodl, díky kontaktům s profesory, ke studiu teologie. Studoval v Salzburgu. Na kněze byl posvěcen pasovským světícím biskupem roku 1815.
Jako kněz začal působit v zapadlé vesnici Mariapharr ve funkci výpomocného duchovního. Zde asi napsal roku 1816 poprvé text, báseň Tichá noc.
Pozice výpomocného duchovního, v níž vzhledem k jeho nízkému původu dlouhá léta působil, byla nejnižší možná v církevní hierarchii. Mohr inklinoval k lidu, měl vysoký stupeň sociálního cítění, nazývaný byl „kněz-lidumil“. V Mariapharr žil v jednoduchém domku. Často se setkával s lidmi v hospodě. Chodil na divadelní představení loďařů a přátelil se s chudými. Protože nebral příliš ohled na svůj kněžský společenský statut, který předpokládal minimálně úroveň střední třídy, stal se nepohodlným pro ostatní klérus. Proto byl často překládán a působil nanejvýš jako výpomocný duchovní.
Teprve roku 1837 se stal kaplanem, ve věku 45 let, což jen nepatrně ovlivnilo jeho společenskou úroveň ve vesnici Wagrain u Sankt Johann im Pongau. V té době to byla malá osada, lidé se živili chovem dobytka a byli roztroušeni po horách. I zde se choval jako lidumil, ležel mu na srdci osud dětí sluhů a služebných, i osud dětí sedláků, které od útlého dětství pracovaly na statcích a rodiče neměli ani peníze na jejich studium, ani na postavení školy pro ně. Při pohledu na dětskou práci bez větších vyhlídek na lepší život, velmi Mohr trpěl, a vzpomínal také na své těžké dětství. Díky sponzorům se mu nakonec podařilo vybudovat školu a získat prostředky na studium zdejších dětí. V té škole pak vyučoval před smrtí na 170 dětí. Ve Wagrain stojí dodnes původní fara, kde bydlel a kde zemřel. A také dodnes tam stojí škola „Joseph Mohr Schulle“, kterou založil.
Pohřben je na místním hřbitově.
Kromě slavné koledy a několika jiných textů se po něm hodně nezachovalo. Zemřel v takové bídě, že musely být prodány jeho osobní věci, i kytara, na kterou poprvé hrál známou koledu, aby mohly být zaplaceny náklady na jeho pohřeb.
Poutníci a cestovatelé možná ocení několik tipů na jejich případné budoucí cesty po Rakousku. Jsou roztroušeny na vícero místech převážně v Salzburské zemi.
Muzea v Rakousku k Tiché noci:
Rakušané jsou na koledu, která vznikla u nich, patřičně hrdi. V zemi je několik muzeí o Tiché noci.
Mariapharr – leží v oblasti Langau v Salzburské zemi, jižně a vzdáleně od Salzburgu, tam Joseph Mohr napsal roku 1816 tehdy ještě báseň Tichá noc. V prostorách bývalé fary je muzeum.
Oberndorf – severně nedaleko od Salzburgu. Zde v muzeu je část výstavy věnována i znevažování textu písně v různých dobách a různých režimech, stejně tak i původní mírové poselství a emociální význam pro lidi. Kostel sv. Mikuláše, kde píseň byla poprvé zpívána, byl na přelomu 19. - 20. století zbourán (utrpěl škody při rozsáhlé povodni). Roku 1937 byla zde postavena Kaple Tiché noci.
Arnsdorf – leží kousek od Oberndorfu, pamětní místo, zde r. 1807 dostal F. X. Gruber své první místo učitele ve škole. Škola stále funguje a má své muzeum, pamětní místo.
Wagrain – jižně a daleko od Salzburgu, kousek od měst St. Johann im Pongau, je tam velké muzeum, věnuje se životu a dílu Josepha Mohra, horská vesnice. Joseph Mohr zde kdysi působil. Pohřben je na místním hřbitově.
Hallein – město jižně a kousek od Salzburgu, zde je muzeum věnující se dílu F. X. Gruberovi. Je považováno za jedno z nejlepších muzeí v Solnohradsku. Je zde k vidění dokumentace ke známé koledě, kytara Josepha Mohra, tehdejší zařízení Gruberova bytu, rukopisy apod. V období adventu místní herci v Hallein ztvárňují osobu F. X. Grubera a provázejí návštěvníky městem. Přímo naproti muzea se nachází místo posledního odpočinku F. X. Grubera, jeho hrob. Autor hudby zemřel právě ve městě Hallein. U hrobu se každý rok 24. 12. v 17 hodin koná Zpívání u Gruberova hrobu, za účastí hostů z celého světa.
Radek Babka.
